Okřídlený svět plus bonus…

Nikdy jsem příliš nechápal ornitology, až do té doby, než jsem se stal jedním z nich, mohu-li to tak vzhledem ke svým bídným znalostem říct. A jak se to vlastně přihodí, že se z normálního člověka stane ornitolog? Sám na sobě tu změnu pozoruji už několik měsíců. Začíná to jedním prodlouženým víkendem s partou lidí, kteří vidí a určí ptáka dřív, než vy si stačíte uvědomit, že tam vůbec něco je a zároveň ze sebe začnou sypat znalosti a zážitky a vás pomalu začne vtahovat onen magický okřídlený svět, kvůli kterému mnozí z nich tráví venku hodiny, dny a týdny.

Najednou se přistihnete, že uprostřed hovoru z druhým člověkem přestanete komunikovat, protože jste v dáli za ním viděli nějaký pohyb ve větvích a vám vrtá v hlavě, co to bylo. Jdete na procházku, ale už nespěcháte, pomalu se procházíte a z ničeho nic si začnete uvědomovat, kolik je okolo vás života, který jste dřív nevnímali nebo přehlíželi. Zastavíte se na jednom místě a stanete se jeho součástí, okolí vás akceptuje a najednou vidíte sýkorky, konipasy, kormorány, sojky, žluny a ten svět vám najednou přijde neskutečně rozmanitý a krásný. Stáváte se pozorovatelem. Ten přerod je úžasný a vy to chcete zažívat znovu a znovu a stejně tak chcete vidět a vědět víc. Ne vždy vedle sebe máte svého chytřejšího kolegu, který by vám určil, jakého opeřence právě pozorujete, tak že si pořídíte bibli všech ornitologů – knihu „Ptáci“ od Larse Svenssona.

Po večerech pročítáte informace v této úžasné knížce a prohlížíte nákresy a spekulujete, co jste to vlastně venku viděli. Začínáte se zajímat také o to, co a kde vidí ostatní. Sdílíte s nimi svoji radost z každého nového pozorování a uvědomujete si, že ten prostý pohled na opeřence vás naplňuje takovou radostí a pocitem opojení, že tuto dávku pozitivních emocí z přírody potřebujete dostávat pravidelně. Běžné hovory s vašimi přáteli ornitology se začínají točit kolem toho, co a kde jste viděli a kolik tam toho bylo, začínáte si plánovat cesty podle toho, co tam bude za ptáky a když zrovna pozorujete něco zajímavého, tak se o to velmi rádi podělíte, nejlépe s někým, kdo zrovna pracuje… Začínáte si osvojovat specifický druh humoru, kterému rozumí jenom ornitologové. Mimochodem už jste viděli film Nadějný rok (The Big year)? Doporučuji…

Onehdá jsem viděl v Praze svého prvního ledňáčka. Byl jsem sám u rybníka a najednou jsem si ho všiml. Letěl těsně nad hladinou a a pak si sedl na větvičku, odkud pozoroval okolí. S úžasem jsem ho sledoval asi deset minut a hrozně jsem se chtěl o tu mimořádnou nádheru podělit s ostatními, dva dny jsem o tomto zážitku pak mluvil s kdekým, koho jsem potkal – uvědomil jsem si, že se ze mě stal ornitolog…

A protože s sebou většinou nosím fotoaparát, tak si mohu své zážitky vybavovat nejenom po paměti, ale také obrazově. Následujících několik fotografií z posledních několika týdnů, nechť je toho důkazem…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Volavka popelavá na lovu - v okolí Neziderského jezera, Rakousko