Existují na světě místa, která se vám vryjí hluboko do duše a jedním z těchto míst jsou jednoznačně Špicberky. Nádherný kout divoké a nespoutané přírody na severu, který jsem měl možnost letos spatřit na vlastní oči a splnit si tak jeden ze svých dalších dětských snů. Špicberky nabízí vše, co může člověk chtít od přírody - fantastické výhledy do krajiny, neopakovatelná setkání se zvířaty a pokoru před těmi, kteří se starají, aby tato perla severu zůstala zachována nezkažená i pro další generace…

Další slova jsou zbytečná, přijměte proto pozvání na procházku po magických Špicberkách…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

^{Ny-Ålesund, Kongsfjord - Sarah Mayer na cestě k mateřské lodi projíždí fjordem ve svém zodiaku}

^{Mateřská loď M/V Plancius – Ny-Ålesund, Kongsfjord}

 ^{Opuštěná lokomotiva v Ny-Ålesund - nejseverněji trvale osídlené místo na světě, kdysi se zde těžilo uhlí, ale tyto doby jsou naštěstí pryč. Nyní slouží Ny-Ålesund jako základna vědců a místo odkud vyráží mnohé polární výpravy, včetně té Nobila a Amundsena.}

^{Ny London, Blomstrandhalvøya - několik námořních mil od Ny-Ålesundu napříč Kongsfjordem se nachází místo zvané Ny London. Zde můžete vidět ruiny toho, co zbylo z těžebního snu excentrického Angličana Ernesta Mansfielda, který byl na sever zlákán vidinou zlata. V průběhu času místo osiřelo, avšak fantastický výhled zůstává dál…}

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Ledová tříšť v Krossfjordu

^{„Noční projížďka“ Krossfjordem – polární den je v plné síle a slunce ani náznakem nezapadá…}

14th July Glacier - ledovec nezískal svoje jméno podle data objevení, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale podle data dobytí Bastily, neboť objeviteli byli Francouzi…

14th July Glacier - v Krossfjordu se nachází i další ledovce, největším z nich je Lilliehöökbreen. Tento ledovec ztratil za poslední století cca 40% ze svojí mocnosti s tím, že tempo úbytku se v posledních letech zrychluje. Dokazují to snímky z roku 1906 a 2006 – oba byly pořízeny monackým knížetem Albertem, v prvém případě se jednalo o knížete Alberta I a v druhém případě o jeho vnuka knížete Alberta II

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

Krajina v okolí Woodfjordu

Sorgfjord

Polárníci v zodiacích - Jeremy Sutton a Pete Gwatkin se svými skupinami míří k ostrůvkům Andøyane, Woodfjorden.

Švédská polární stanice Kinnvika – Murchison fjord

^{Lomikámen vstřícnolistý - Saxifraga oppositifolia – jedna z mála květin letní tundry, léto na severu je hektické a tyto květy pokryjí zemi během 14 dnů a probarví pohled na severskou tundru. Murchison fjord}

Phippsøya (Seven Islands) - poslední pevninná výspa Špicberků, výše na sever už je jenom ledový příkrov. Pláž vlevo nahoře jsme v rámci programu udržování čistoty na Špicberkách vyčistili od naplavenin (láhve, plasty, atp. které přineslo moře z Grónska, Ameriky, ale i z lodí, které někdy proplouvaly místními vodami). Člověk by nevěřil, kolik nepořádku od lidí můžete najít v takto odloučených končinách…

^{Phippsøya (Seven Islands) - Zajímavostí těchto ostrovů je příběh o tom, že v dobách svého mládí (14 let) se zde plavil admirál Horatio Nelson, tehdy ještě jako běžný člen posádky HMS Carcass a jelikož chtěl zažít nějaké dobrodružství, tak využil mlhy a vypařil se z lodi s tím, že si uloví ledního medvěda. Údajně se dostal do křížku s jedním medvědem, ale selhala mu mušketa, musel tedy podstoupit boj a jedinou zbraní mu byla pažba jeho muškety, medvěda nezabil, ale zachránil se…}

^{Phippsøya (Seven Islands) - v tuto roční dobu (konec června) jsou tyto vzdálené ostrovy zcela nedostupné, neboť okolní moře pokrývá ledový příkrov. Letos však proti všem předpokladům bylo velmi málo ledu a okolní moře tak umožnilo přístup na tyto unikátní ostrovy}

^{81°21´severně - dosáhli jsme ledového příkrovu, více na sever už to po moři lodí nejde, severní pól je od tohoto místa vzdálený cca 960km}

^{Polární potapěči - Kevin Murray ze Skotska a jeho skupina potápěčů se denně potápěla 2-3x, tento ponor se odehrál v Palanderbuktě}

Kusy ledu v moři – Palanderbukta

Kusy ledu v moři – Torellneset

Pozorování alkounů tlustozobých - Pete Gwatkin a jeho skupina se blíží v zodiaku k útesům, kde hnízdí na 50 tisíc alkounů tlustozobých. Zodiaky jsme používali k přesunu z mateřské lodi na pevninu každý den několikrát, případně jsme pozorovali a fotografovali přímo z nich. Bez zodiaků a vysokých gumovek by to na Špicberkách nešlo, neboť každé vylodění bylo do vody…

^{Alkefjelet – útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Pro mě osobně to byl jeden z neúchvatnějších pohledů a zážitků ze Špicberků}

 Faksevågen, Lomfjord - fjordy, hory, sníh a mlha = Špicberky

^{Stará velrybářská loďka, Lomfjord - naštěstí, období honů na velryby už skončilo, nekontrolovaný lov vedl až téměř k totálnímu vyhubení velryb ve vodách okolo Špicberků. Dnes tuto krutou éru připomínají pouze staré traperské chaty a zbytky lodí na pobřeží. Původní počty velryb se již nikdy neobnovily, ale přesto je možné velryby v okolí Špicberků spatřit…}

Raudfjord - po „noční“ divoké a větrné jízdě za velrybami při mínus 12°C nás Špicberky přivítali ráno nádherným počasím a bezvětřím v jednom z nejhezčích míst celého soustroví

Plancius kotví v Raudfjordu

^{Raudfjord - čistota a nádherné počasí, takto si budu pamatovat toto místo…}

Raudfjord

^{Raudfjord – nádherné počasí, teplota oproti „noci“ vystoupala o téměř 30°C a tak jsem mohl odložit kompletní zimní vybavení a užít si fotografování v tričku}

^{Prins Karls Forland - poslední den a poslední zastávka na cestě do Longyearbyenu, správního centra Špicberků. Cesta po tomto úchvatném soustroví končí…}

Druhý díl ze Špicberků věnuji výhradně zvířatům, a proto se můžete těšit na fotografie ledních medvědů, mrožů, tuleňů, polárních lišek, sobů a mnoha ptáků, které jsem v Arktidě potkal.