Půjdu spát v šest večer, abych aspoň trochu naspal, neboť vstáváme o půlnoci a v jednu ráno vyrážíme fotit tereje a tuleně na ostrov Helgoland v Severním moři. Jenže Radek Štěpánek se rve v Davis Cupu o druhý bod a zápas je napínavý a natahuje se a natahuje…Oči zavírám něco po půl jedenácté a to je zoufale pozdě, protože mě za pár minut budí moje drahá polovička a sladce mi oznamuje, že je čas vstávat. Rozespalý si dávám carbonary, bože to byla pitomost, a úderem jedné vyrážíme směr Cuxhaven…

Noční jízda Německem proběhla v klidu, ke konci cesty už mě sice braly mrákoty a tak jsem musel cca 80km před cílem zastavit a aspoň na půl hodiny si zdřímnout, ale s únavou jsem počítal a energeťák taky pomohl. V Cuxhavenu nás čeká loď, která nás odveze na cca 60km vzdálený ostrov Helgoland. Auto necháváme na parkovišti (4 eura na den venku a 5 v garáži) a mažeme koupit lístky (47 euro zpáteční lístek). Jsme na lodi Atlantis a objednáváme si kafe – žena si dává zmrzlou variantu a já volím kapučíno, bože to byla druhá pitomost. Vyrážíme z přístavu a na střední palubě se uvelebujeme k okénku, žena se shání po zásuvce, aby mohla něco dělat na notebooku – ha ha ha… Já zavírám oči a válím se po fotobatohu a snažím se naspat alespoň pár minut.

Usnul jsem, ale asi po půl hodině mi někdo ukradl pevnou půdu pod nohama a já padám někam do hloubky. Bum! Náraz a znova, letím nahoru a dolů jak nudle v bandě – chvíli mi trvá to pochopit, ale pohled z okénka mluví za vše – neklidné Severní moře nám ukazuje svoji sílu a vlny se tak rozbíjejí o naše okénko, které bylo v přístavu asi 3-4 metry nad hladinou. Raději zavírám oči, ale tentokrát neusínám, pouze se soustředím na další propad. A už zase letím nahoru, snažím se gyroskopicky přizpůsobit svůj žaludek houpající se hladině a vždy se při letu vzhůru nadechuji a cestou dolů zadržuji dech – trochu to pomáhá, ale žádný zázrak to není. S prvními vlnami se ještě ozýval radostný výskot spolucestujících, ale jak vln přibývá, tak veselého povyku ubývá a nastává hrobové ticho s občasným „oh, mein Got“. Máme za sebou hodinu plavby a ještě minimálně hodinu a půl před sebou – teď už je mi vážně zle, hučí mi v hlavě, mám husí kůži, polévá mě studený pot a pusu mám plnou slin, snažím se myslet na všechno možné, ale moc to nepomáhá. Žena se vrátila, po očku jí sleduji, je bílá jak stěna a snaží se mi podívat na hodinky – je to tak zlatíčko, tuhle jízdu si užijeme ještě pěkně dlouho…

První lidé začali zvracet, to opravdu moc nepomůže, když slyšíte ty zvuky a sám bojujete s tím, aby jste nehodili šavli každou chvíli, kdy padáte dolů. Zvrací už i žena! Žena, ta která má na létání nejraději turbulence, protože je to prý zábava, když to padá… Tak to už je zlé, podíval jsem se na hodinky, je 11:35 a uplynuly asi 2 minuty od poslední kontroly, pocitově však aspoň půl dne, podívám se znova a je 11:34!!! čas se zastavil a my v tomhle pekle zůstaneme navždy, znovu mě polil studený pot a slinami bych mohl zalévat záhonky. Zvrací už celá loď, vzpomněl jsem si na mistra Beana a scénu v letadle…

Carbonary a kafe se fajnově promíchaly a nyní mi oznamují, že už je to dole nebaví a půjdou se mrknout zpátky nahoru – tak to ani omylem!! Mazejte zpátky halamové!!! Otevřel jsem oko – den svatého Patrika sice už byl, a přesto vidím tolik zelených obličejů – nikdo však radostně nevýská. Zbývá ještě dobrá půlhodina utrpení, už je mi vše jedno, rukou šmátrám do místa, kde měly být blicí pytlíky, ale žádný tam není, neboť všechny spotřebovala žena… Něco zapraskalo v reproduktoru a ozval se kapitán, který slavnostně oznámil, že za pár minut budeme na Helgolandu a ještě dodal, že doufá, že jsme si plavbu užili – vtipálek! S úlevou však jeho zprávu přijímám a po několika minutách kotvíme v přístavu. Stojím ve frontě se zombiemi, které se pomalým houpavým krokem s vlastním privátním pytlíčkem pomalu šinou k východu – většina z nich klopí oči na zem. Z lodi se ještě omámený výpary z paluby nějak vymotávám ven, nohy se mi však třepou jak mladíkovi po prvním sexu a já sotva jdu. Ještě tak tři hodiny po příjezdu mám žaludek na vodě, ale vydržel jsem!!!

V hotelu vše perfektně funguje, vše je připraveno, nachystáno, personál skvěle informovaný a milý, no jo holt Němci… Chvíli jsem bojoval s představou, že dneska už nikam nepůjdeme, zvlášť, když si představím ten výšlap na asi kilometr vysokou skálu (ve skutečnosti tak maximálně 50-100m), ale to jsem rychle zaplašil – kruci, vždyť jsem se tak těšil a terejové čekají na hnízdní skále, tak šup za nima!!!

Na ostrovy Helgoland a sousední menší Düne jsme si vyhradili tři velikonoční dny, po které jsme měli možnost pozorovat především tuleně a tereje, dále pak kajky mořské, racky, alkouna úzkozobého a jednoho jespáka písečného. Nakonec, pojďte se podívat!

Pro nejlepší kvalitu fotografie, klikněte na obrázek a otevře se lightbox

Ostrov Helgoland – Německo, Severní moře

Terej bílý – ostrov Helgoland, Severní moře

Zamilovaný páreček?

Terej bílý – páření

Tuleň kuželozubý – ostrov Düne, Severní moře

Pohodář

Jespák písečný – ostrov Düne, Severní moře

Tuleň kuželozubý – hlavním rozdílem mezi tuleněm obecným a kuželozubým je tvar jeho tváře. Tuleň obecný má krátký čumák a nozdry tvarované do V, naopak tuleň kuželozubý má čumák delší a nozdry rovnoběžné.

Tulení romantika v mořském příboji…

 Pronásledování

 Kuk!!!

Neshody v kolonii terejů bílých

Co jsem to jen udělal…

Vypadám naštvaně, ale to je můj standardní výraz…

Tuleň obecný – ostrov Düne, Severní moře

Kajka mořská, samec – ostrov Düne, Severní moře

Pozoruji já je nebo oni mě?

Jen tak si trochu protáhnout krk

Jen projíždím…

Alkoun úzkozobý – ostrov Helgoland, Severní moře

Neustále na útěku před vlnami…

Mazej!!!

Jeden, dva, tři tuleni…

 přistání s potravou…

Uaaaaaaa!!!!!

Alkoun úzkozobý

Terej bílý

Kajka mořská – samice

Domky na Helgolandu

Černá ovce…

Západ slunce – ostrov Helgoland, Severní moře

Vzdávám se!

V akci…

Relax…

Pozdrav od tuleně

Tak to je vše milí čtenáři, na Helgoland se letos v prosinci vrátím ještě jednou a výhradně pouze kvůli tuleňům, abych stihl zaznamenat příchod a první dny mláďat na tomto světě. Těšte se proto na další fotky z tohoto úžasného místa…

Chtěli byste jet taky? Podívejte se do sekce Fotokurzy a další služby – fotocesty a expedice a zjistě více.