Čekáte-li fotky krásných pláží s palmami a nádherných resortů s bazény, tak vás zklamu, pro tyto fotky budete muset prolistovat brožury cestovních kanceláří, jsou jich plné. Já bych vám naopak rád ukázal Bali tak, jak jsem jej viděl. Po vyčerpávajícím fotografování orangutanů na Borneu a náročných trecích na východě Jávy jsme se rozhodli strávit zbytek indonéského pobytu na vyhlášeném ostrově Bali. Nebyli bychom to ovšem my, kdybychom nezvolili trochu jiný způsob pobytu než většina návštěvníků tohoto ráje dovolenkářů.

Nejjednodušeji se dostanete z Jávy na Bali, pokud nastoupíte v Ketapangu na trajekt do Gilimanuku. Cesta je krátká a i s nutnými prodlevami jste za hodinu na ostrově, dále pak můžete jet místní dopravou. My jsme se nahrnuli k autobusu, který jel jižní stranou ostrova – hledání vhodného spoje nebylo až tak složité, neboť je zde pouze jedna hlavní silnice. V narvaném místňáckém autobuse, připomínajícím svým vzezřením spíše pojízdnou rakev, to celkem žilo, neboť jsme pro celé osazenstvo byli příjemným zpestřením jejich cesty. O co byl však stav autobusu horší, o to více odvážnější byl jeho řidič, který se řítil jako šílenec a nedával všudypřítomným mopedistům šanci na chybu a za neustálého troubení míjel každého chudáku na prskoletu v blízkosti ne větší, než pár centimetrů. Naštěstí jsou místní řidiči a chodci vycvičení a tak se nic nestalo, ale v očích „dobrého“ Evropana se onen řidič jevil jako nesvéprávný blázen, který omylem řídil autobus.

 

 Všichni v autobuse měli jasný cíl své cesty, my jsme zatím věděli akorát to, že chceme někam k moři. Během jízdy padlo rozhodnutí, že tím místem bude Pulukan. Jazykem Bahasa nevládneme, byť jsme si několik základních výrazů osvojili a tak jsme jazykovou bariéru vyřešili tím, že jsme si našli  ve slovníčku v průvodci výrazy, kterými jsme dali dohromady požadavek „zastavte v Pulukanu u cedule CBS“, žena to pak napsala na papírek a poslala přes cestující k šílenému řidičovi a doufala, že to zafunguje – projít uličkou nebylo možné, protože balijské autobusy prázdné nejezdí… Zafungovalo to! Řidič sice zastavil asi 2km za požadovaným místem, ale i tak to byl úspěch – celý autobus nám pak pomáhal vystoupit a vytáhnout batohy – terima kasih! (děkujeme) milí spolucestující! Zbylé dva kilometry jsme urazili na ojeku (motorkář s mopedem, který převáží lidi na zadním sedadle za peníze) – ojekem se stal jeden chlapík z ostrahy banky, vedle které nám zastavil autobus, a jeho známý – prostě jsme se chlapíka zeptali a do pěti minut před námi stály dvě motorky i s řidičem… řešit podobné situace v Indonésii byla zábava….

 

 Před náma se otevřel nádherný pohled na Indický oceán s černou úplně prázdnou asi 2km pláží a malým dvoupatrovým domkem s rýžovým políčkem – fotky nečekejte, užívali jsme si to tam a zpětně musím říct, že to bylo to nejhezčí místo, ze všech pláží, které jsme mohli vidět a nejenom kvůli tomu, že nás pokoj s klimatizací, báječnou snídaní a terasou s výhledem na oceán stál v přepočtu pouhých Kč 400,- na noc, ale hlavně proto, že jsme na pláži byli úplně sami, voda byla křišťálová a vlny báječné – přiznám se, nechtělo se nám odtud, ale zase na druhou stranu nás lákalo vidět i jiné Bali – tradiční, všední, nepřipravené pro oči turistů. Tak se pojďte podívat na pár všedně nevšedních pohledů z tohoto příjemného ostrova…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Centrální Bali - hory, neustále zamlžná krajina a skutečné tradiční Bali najdete v centrálních horách, nechybí všudypřítomná rýžová políčka

Rýžové terasy – nejsou tak impozantní jako na Jávě, ale mají své kouzlo

Obdělávání (kypření) rýžového pole – je to nevděčná práce, chodit hodiny a hodiny v bahně na žhnoucím slunci…

Rýžová pole, palmy a hory - takto si budu pamatovat jižní a centrální část Bali…

 V rýžovém poli

Obětiny - Bali je především hinduistické a tím se hodně liší od sousední islámské Jávy, byť lidé jsou příjemní na obou  ostrovech. Takové obětiny najdete na Bali téměř všude, nejčastěji před dveřmi domu, pak v autech řidičů, ale i na motorkách, v obchodech, prostě tam, kde lidé v dobré víře uctívají své bohy a úlitbou je žádají o přízeň. Rád bych ještě doplnil, že jsme ten „hrozný“ islám na Jávě přežili bez újmy a vzpomínat budeme na pestré šátky na hlavách jávských žen a dívek a na občas praktikujícího věčně vysmátého Golana, velmi ochotného a pracovitého Sukmu, který před lety válčil se zbraní v džunglích Bornea a vlastně vůbec nemáme pocit, že by byl islám jako celek nějaké zvěrstvo – je to prostě a jenom o lidech, kteří dělají konkrétní činy a jenom za tyto činy ať jsou pak souzeni společností…

 Balijská architektura – Monkey forest, Ubud

Hinduistické sochařství – podobné sochy najdete u každého typického balijského domu, ale i kdekoliv jinde – tato sedí u vstupu do Monkey forest v Ubudu

 

 

 

Ještě jedno rýžové pole – všimněte si efektně zavěšených trenýrek, jižní Bali

 

 

 

Makakové (matka s mládětem) – na fotografii vypadají nevinně, ale jsou pěkné potvory, rozkousaly mi obal od stativu a ještě mě chtěly obrat o pas a peníze – to jsem si však nenechal líbit a i když cenily zuby a syčely tak jsem svojí tašku ubránil, pravda musel jsem použít pár kamenů, ale nikdo nebyl zraněn…

 

 

 

Ranní paprsky v Monkey forest – Ubud je, kromě bohatého kulturního dějí, které nabízí svým návštěvníkům, znám také právě tímto lesíkem, ve které žije početná tlupa makaků. Kromě makaků mě po ránu zaujala hra stínů a paprsků

 

 

 

 Mládě makaka

 

 

 

 

Makak na pozorovatelně – Ubud

 

Rybářská loďka při východu slunce – Sanur

 

 

 

Rybář

 

 

 

Altánky

 

 

 

Rybář

 

 

 

Poslední zhasne…

 

 

 

Hvězdice pod vodou - žena objevila nádhernou obrovskou hvězdici v moři asi 200m od břehu. V životě jsem větší hvězdici neviděl – tato byla o něco větší než otevřená dospělá ruka velkého muže – voda v Sanuru je opravdu křišťálově čistá

Altánek při východu slunce – přiznám se bez mučení, tyto altánky mě naprosto uhranuly. Každé ráno jsem vstával v půl šesté a šel pozorovat východ slunce a dění na pláži – rybáři, loďky, lidé se psi, atp. – po 3 dny jsem každé ráno čekal na stejném místě na okamžik, kdy vyjde slunce, ale to se vždycky schovalo za mraky a opar a neukázalo se. Až poslední den se objevilo, jako by se chtělo se mnou rozloučit – trpělivost se vyplatila!

Siluety při východu slunce – spolu s ostatními lidmi jsme se na několik minut zastavili a tiše pozorovali ranní představení slunce – nechci působit pateticky, ale to jsou přesně ty okamžiky, na které si vzpomenu v zimě, až mi bude chybět slunce. Tak že díky Bali, bylo jsi příjemným hostitelem…

 

 

Přeji všem hezký den!